Toskánsko 2018 - den 5.

Ráno jsme vstali po další rušné noci u termálních pramenů. Jedna paní nás varovala, že nás můžou vyhnat policajti, naštěstí se ale její předpověď nenaplnila. Do rána kolem nás ale opět courali místní. Po snídani jsme sbalili všechny tašky a venku jsem si nechali jen koupací věci a něco na převlečení. Mokré svršky a ručníky jsem dali sušit na rozpalující se slunce. Většina z nás opět naskákala do řeky nebo horkých van s minerální vodou, „vonící” sírou. Po včerejším dešti byla voda v řece krásně vychlazená, takže rozdíly mezi studenou a teplou koupelí byly o to znatelnější. V průběhu dopoledne jsme se seznámili s místními obyvateli - dědou, který žádá o podpisy na petici, aby tento „ráj” (jak ho sám nazývá) zůstal zpřístupněný zdarma. Okolní termální resorty, které z pramene čerpají vodu se totiž snaží přimět místní úřady, aby sem vstup úplně zakázaly. děda sem chodí každý den, staré se tu o pořádek, vítá všechny příchozí a prohlásil se „starostou” tohoto pramene. Pak jsme poznali hojně tetovaného dřevorubce s dredy, který tady hned po ránu také  likvidoval odpadky a vše sklízel a rovnal, aby místo bylo připravené pro další návštěvníky. Ten o ostatních pramenech mluvil dost nelichotivě a nedal na Petriolo dopustit. Od pramene jsme vyjeli okolo 11 hodiny a zamířili jsme opět do Decathlonu. Tam někteří doplnili zásoby oblečení, někteří si došli na záchod a všichni jsme se také naobědvali. Následovala prohlídka centra městečka Grosseto, kam jsme dorazili po poledni, takže uprostřed siesty. Většina krámků tak byla zavřená. Jelikož bylo velké horko, chladili jsme si nohy v místní fontáně a odjeli jsme o něco dříve, než jsme plánovali. Zajeli jsme k Lidlu, kde kuchaři dokoupili potřebné zásoby. Jelikož nás zklamal zdroj vody, na který jsme spoléhali, museli jsme hledat jiný na druhé straně města. Ten ale stál na to! Z automatu zde tekla ledová voda a za poplatek 5 centrů i vychlazená sodovka (1,5 litru). Do sytosti jsme se napili, naplnili všechny lahve, kanystr i barel a vyrazili jsme k moři, kde bude naopak o pitnou vodu nouze. Po příjezdu na pláž jsme našli místo na spaní, služba se pustila do přípravy večeře a ostatní si užívají naše první moře. Jsme zvědavi, co přinese noc, kterou hodláme strávit na pláži.
Co se týče zmrzliny, byl dnešek vyloženě zklamáním. Ověřili jsme rady, které nám udělila děvčata v Pratolinu a opravdu - vedle náměstí jsme zkusili dvě zmrzlinárny, ochutnali jsme malou lžičkou Fiordilatte (květ mléka - oblíbená příchuť Toma a Dicka) a obě byly opravdu špatné. I po tom jednom soustu oba na zmrzlinu v podstatě přešla chuť. Až při naší cestě z Grosseta jsme z autobusu uviděli krámek, daleko od centra, obklopený místními, co mlsali lahodný krém. To bylo přesně to místo, které jsme hledali. Už jsme ale nestačili zastavit a tak budeme muset nechat hledání dokonalé italské zmrzliny zase na další dny.