Toskánsko 2018 - den 11.

Ráno jsme vstali do promoklé krajiny. A měli jsme co dělat, jelikož i když bylo nebe nad námi modré a na východě svítilo slunce, od Amiaty k nám mířila další bouřka. Tom sice vstával brzo a stačil udělat i část oběda, snídani a balení stanů jsme ale stihli akorát. Sotva jsme se rozjeli, rozpršelo se a pršelo prakticky celý den. Chtěli jsme se koupat v dalších termálech - Bagno de Filipi - ale když jsme tam přijeli, lilo jako z konve a nikomu se nechtělo vystupovat. Rozhodli jsme se tedy jed dál a cestu jsme s lítostí minuli několik městeček, které jsme si chtěli původně prohlédnout, nemluvě o samotné Amiatě, jejíž vrcholek mizel v černých bouřkových mracích. U jednoho města, zapsaného v seznamu UNESCO jsme zastavili na parkovišti, ale déšť byl natolik vytrvalý, že jsme ani to nenavštívili. Pustili jsme dětem film a pod markýzou jsme uvařili oběd. Pak jsme jeli dál, až do města Montepulciano, kde přestalo pršet. Rychle jsme se najedli a dali jsme rozchod. Krásné historické centrum jsme si prohlédli už za slunečního svitu. Následně jsme přejeli ještě do města Arezzo a tam jsme strávili celý večer, včetně večeře. Pak jsme pokračovali v naší hře: hledáme místo na spaní. Protože to zase vypadalo na déšť, vydali jsme se už na sever s myšlenkou, že mu ujedeme. Minuli jsme Florencii, Boloň a z dálnice jsme sjeli až před Modenou. Tady jsme ve vedlejších uličkách chvíli hledali nějaké skryté parkoviště. A také našli! U Villa Sorra je krásný park s velkým parkovištěm, skrytým mezi stromy a živými ploty. Protože to opět vypadalo na déšť, postavili jsme stany a … spustil se další slejvák. Tom uvařil horký čaj, který nám přišel ve studené noci náramně vhod a pak jsme zalehli s myšlenkou vstát brzy, než ráno dorazí zaměstnanci Villa Sorra. Od termálů jsme ujeli dohromady téměř 300 kilometrů.