Zmrzlina v Sovaně nebyla dobrá. V jednom krámku nám vůbec nechtěli dát ochutnat a v druhém byl sice sympatický a ochotný prodavač, ale měl vše přeslazené. Dal si jenom Tom , který už má zjevně zmrzlinový absťák.
Toskánsko 2018 - den 7.
Ráno jsme opět spali déle. I když nás dneska čeká cesta k horkým pramenům, nikam moc nespěcháme. Snídaně, úklid, sušení věcí, balení, mytí nádobí, příprava oběda do termoportu - to vše probíhá za vycházejícího slunce, které dnes prvně kryjí menší mraky. To mu ale nijak neubírá na síle. I dnes to vypadá na teploty okolo 34°C. Od moře jsme zamířili do Grosetta k onomu legendárnímu zdroji ledové pitné vody a sodovky. Právě včas. Barel, kanystr i lahve všech účastníků už jsou v podstatě prázdné. Všechna voda praskla na vaření jídla i spousty mátového čaje, který už popíjíme i přes den (tedy ne jen k snídani). Po načepování všeho, co má víčko jsme se vydali doplnit plynovou bombu. Tam jsme ale nerazili. Obsluha čerpací stanice nám vytrvale odmítala bombu doplnit. Pán neuměl slovo anglicky ani německy, a tak naše přesvědčování, že nejsem žádní „garážoví šikulové” s doma dělanou redukcí, ale že máme originál německou plynovou bombu, který se montuje do aut s originálním závitem pro čerpací stanice nic nezmohlo. Když už jsem mysleli, že jsem dovařili (pán se nás snažím přesvědčit, že v Itálii nám to nikdo nenaplní), povedlo se nám téměř přitáhnout k autobusu jeho nadřízeného, který už cestou rezolutně odmítal jakékoliv doplňování přenosné plynové bomby. Až kdy na vlastní oči uviděl, co máme za bombu, s mírnou omluvou svolil a dovolil nám jí načerpat. Můžeme tak vařit dál. Po načepování plynu jsme navštívili opět LIDL a dokoupili další jídlo a děti si obstaraly nějaké dobroty. Už bylo okolo poledne, když jsem vyjeli směrem na Saturnii. Vlivem zatáček a sledování filmu v autobuse se ale většině posádky udělalo špatně a tak jsme po příjezdu k pramenům nejedlo a rovnou se šli koupat. Protože se tu ale nedá parkovat s autobusem, odjel s ním Dick do nedalekého městečka a ve stínu tam odpočíval i s autobusem. Na naše zavláním nám přivez oběd a znovu musel autobus odvézt. Opravu se tu nikde nedá parkovat vyšším autem. Koupali jsme se až do 7 do večera a pak jsme odjeli do asi 30 km vzdáleného maličkého městečka na skále Sovana. Na místním parkovišti u záchodů a tekoucí vody jsme připravili večeři, za tmy jsme si prohlédli kamenné ulice a domy městečka a následně jsme se uložili ke spánku. Doufáme, že nás nikdo z parkoviště nevyhodí a ráno musíme vstát a odjet dřív, než taky začne platit parkovací tarif.
